Vzorový web s dynamicky načítanými podstránkami

Neplatný parametr. Maryčka Magdonova je jedna z nejznámějších básní ze sbírky Slezské písně od slezského autora Petra Bezruče. Vedou se diskuze o tom, zda Bezruče k jejímu napsání neinspiroval skutečný život stejnojmenné dívky.[2] Maryčka Magdonova má pomník ve Starých Hamrech. Báseň zhudebnil Jaromír Nohavica.[3] Vyznění básně Maryččin otec se popere v hospodě a smrtelně se zraní. Krátce poté zemře i její matka, na kterou se zvrhne vlak. Maryčka Magdonova se musí se svými čtyřmi sourozenci nějak uživit, a tak se jednou pokusí ukrást z lesa dřevo. Nachytá ji však burmistr Hochfelder a udá ji. Když ji vrchnostenský hajný odvádí do Frydku a prochází kolem skal, Maryčka skočí ze skály do řeky Ostravice. Maryčka je poté pohřbena u zdi pro sebevrahy.
Zde by měly kvést růže je cyklus veršovaných povídek českého spisovatele Josefa Svatopluka Machara věnovaných osudu žen v soudobé společnosti.[1] Povídky byly sepsané v letech 1891–1894 a poprvé vyšly roku 1894 v Praze. Machar jako jeden z prvních autorů otevírá ve svých dílech téma postavení žen ve společnosti, které v té době rezonovalo i ve světových dílech.[2]
Tematika V tomto cyklu vystupuje žena většinou jako pasivní bytost s přemírou citů, které jsou však ubíjeny a nemohou se uplatnit. Na každém kroku se střetává s drsnou realitou a výsledkem tohoto rozporu jsou bolest a zoufalství.[3] Machar usiloval o odhalení přetvářky v mezilidských vztazích, zejména v manželství, které navenek působí vznešeně, ale uvnitř je zkažené, plné netolerance a neporozumění. Poukazuje na bezvýchodnou situaci konvenčních manželství. Pro své veršované povídky si vybírá archetypální ženy: matka, dcera. Ženy jsou zobrazovány jako trpitelky. V několika básních si také vzpomíná na ztracené mládí, na to, jak to dříve bylo lepší.